Na skok ke mně do šatníku

5. 8. 2014

Od dob své puberty jsem ušla, co se týče výběru oblečení a módních doplňků, dlouhou cestu. Začínala jsem někde na příčce "tyjoo, to stojí jen dvacku, tak si to vezmu raději desetkrát, zítra už to nebude", a to i přesto, že se jednalo o kvalitu, která by mě v téhle době přinejmenším rozplakala. Trendy pro mě byly v té době nejspíš jen sprosté slovo.
Na další pomyslnou příčku jsem se vyšplhala někdy kolem šestnáctého roku života. Byla jsem tehdy hustá skejťačka. Nevadí, že jsem skate nikdy neviděla ani z rozjetého vlaku. To mi přece nemohlo zabránit tuhle módu nosit. A tak jsem utrácela všechny své těžce vydřené úspory za předražené hadry, které rázem z každé dámy udělají nedospělého kluka. Ale hlavní bylo, že to mělo značku!
Další zlom proběhl kolem dvacátého roku mého života a to jsem se opět vrátila k mottu "je to skoro zadarmo, beru to všechno, i když vím, že to nebudu nosit", jen s menším upgradem, a tím byly trendy. Snažila jsem se vybírat to, co na mě křičelo ze všech časopisů, televize a živého okolí.
Díky bohu, se mně tato fáze držela jen omezenou dobu a pak jsem se konečně dostala k fázi současné. Jednoho, možná jasného slunečného rána, jsem opět stála před skříní, narvanou k prasknutí, a přemýšlela, jak je možné, že už zase nemám nic na sebe. A konečně mi to, milé dámy a milí pánové docvaklo. Kupuju samé pí*oviny... Nedalo se to kombinovat jak stylem, tak vzorem, tak především barevně. Od té doby u mě proběhla takzvaná "šatníková revoluce" a staré kusy nahradily nové, snadno kombinovatelné a hlavně kvalitní

A jak se při výběru jednotlivých kusů rozhoduji, vám přiblížím v následujících odstavcích. A protože mi ze všeho na světě nejlépe jde právě kritizování, začnu tím, co ráda nemám, tudíž nekupuji:
  1. Nekvalitní materiály. Když je tričko na dotek, jako ušité z výplně do sítka, nekupovat. Když to kouše, nekupovat. Když víte, že je to umělotina, tudíž se v tom budete potit jako prase, nekupovat. Když vidíte, že se ten svetr vytahuje už na stoprocentně nehybné figuríně, nekupovat. Když má bota podrážku tenkou, jak palačinku, nekupovat.
  2. Rychle se vytrácející trendy. Tímto mám na mysli kompletní úbory s vyobrazením galaxie, psích hlav, aztéckých ornamentů, bundy s vagínama, tenisky na podpatku, a podobné módní zvrhlosti.
  3. Oversized. Chápu, že na vysokých vychrtlých modelkách, s chlapeckou postavou to vypadá děsně trendy, ale přiznejme si, která z nás je vysoká vychrtlá modelka. Běžná smrtelnice se prostě v takovémto úboru utápí a rázem nabude o dobrých dvacet kilo.
  4. Nasrávačky. Jak to vypadá, vám napoví už název. Navíc vám zkrátí nohy tak o dobrou polovinu, v horším případě i o více. Do této kategorie řadím i většinu typů boyfriend jeans.
  5. Neonky. Vím, že tímhle asi píchnu do vosího hnízda, ale je třeba si uvědomit, že neonky nesluší téměř nikomu. Jen kontrastním typům, jejichž zástupců je spíše méně, než více.
  6. Boty na nízkém podpatku. Pro mě je to prostě výsada dětských střevíčku. Buď si vezmu boty na ploché podrážce nebo na vysokém podpatku. Nic mezi tím neuznávám.
  7. Barvy nehodící se k mému barevnému typu. Jsem chladné léto. Je tedy jasné, že se vyhnu oranžové, velbloudí, khaki apod.
  8. Střihy nehodící se k tvaru mé postavy. Mám postavu tvaru přesýpacích hodin. Často označována za ideální, jenže to by se na tuhle ideální postavu muselo šít pořádné oblečení, že jo... Tento bod úzce souvisí s bodem č. 3, oversized.
  9. Míchání stylů.
Galaktické oblečení, které vás promění v nezbedného čiperu. Zdroj.

Aztécké leginy, které jsou schopné pokřivit i tu nejdokonalejší postavu. Zdroj.

Bunda s vagínou, aneb prožíváme porod znovu a znovu. Zdroj.

Já nevím jak vy, ale já vidím jen kabáty po dvousetkilovém dědečkovi. Zdroj.

Nemám slov. Zdroj.

V takovémto outfitu již netřeba odrazky na kolo. Zdroj.

Raději boso, než tohle. Zdroj.

Typický příklad toho, co dokáže nevhodný výběr barev. Zdroj.

V této kategorii by se toho našlo asi více, ale vypíchla jsem věci, které mě iritují nejvíce. Teď se konečně dostáváme k tomu, co kupuji:

Nadčasové kousky. Prostě něco, co budu nosit i za x let a nebudu si v tom připadat, jako bych prospala dobu. Sem spadají především tyto kousky:
  • Baleríny. Základem jsou černé, jednoduché, bez zbytečných mašliček a podobných vyfikundací. Rozhodně ale není od věci pořídit si nějaké i v námořnické, bílé a pak v dobře kombinovatelných barvách svého barevného typu (šedá, kakaová).
  • Kecky. Klasické konversky s vámi prostě budou až do smrti.
  • Větší kabelky jednoduchého střihu. Popravdě moc nefandím takovým těm pidi kabelkám na dlouhém popruhu.
  • Skinny jeans. Hodně jsem četla námitky, že se nehodí ke každé postavě. S tím se moc neztotožňuji. Pokud vypadáte jako hroch, budete holt vypadat jako hroch ve všem. U rourovek je především třeba vhodně zvolit výšku pasu, umístění a velkost kapes a vyhnout se různým barevným efektům, které by mohly zkrátit a rozšířit nohy.
  • Trenčkoty. Nosily se, nosí se a nosit se budou. Amen.
  • Saka. Opět volit dle typu postavy. Pozor si dejte opět u dnes oblíbeného dlouhého a neprojmutého typu, který je vhodný pro vysoké a štíhlé typy.
  • Košile / blůzka. Elegantně k sukni, pohodlně k riflím a keckám.
  • Kolové sukně. Vysoko posazená pěkně zvýrazní pas a schová nějaký ten špek. Raději mám ale splývavější kusy, než ty odstávající z pevného materiálu.
  • Tílka. Opět vhodná k sukni, kalhotám, na léto i na zimu.
  • Kříváky. Tady není možnost volby. Alespoň jeden potřebuje každá z nás.
  • Šaty antického stylu. Vzdušné, jednoduché. U mě, s ohledem na typ postavy je nutností, aby byly zabrané v pase. 
  • Riflové kraťasy. Naprosto perfektně kombinovatelné. Bohužel i zde je třeba při výběru dbát na typ postavy. Jen prosím žádné o délce pod kolena (fuj).
Jsem ochotná si připlatit, pokud jsem si jistá, že se mi kus líbi. Raději si koupím jedno prďácký tričko za šest stovek, než tři průměrné, které mě vlastně ani nenadchly, každé za dvě stovky.

Kvalitní materiály. Nekupuju nic umělého. V poslední době se v oděvním řetězci rozmohl trend košilí bez rukávu (jakože asi tílek), které jsou z naprosto nechutného umělého síťovaného materiálu. A i když se mi vlastně docela i líbí, pokaždé, když si materiál ohmatám, mě ty sympatie přejdou. Jdu vyloženě po savých, pevných materiálech, které se mi po dvou vypráních nevytahají až do nebe.

High waisted. Opět se odvolávám na svůj typ postavy. Potřebuji vždy zvýraznit pas a to mi vysoko posazené sukně, kalhoty a kraťasy poskytnou. Mimo jiné podstatně prodlouží nohy. 

Barva. Šedá, kakaová, jakákoli modrá, tyrkysová, růžová, fialová. Vím, že se budu opakovat po stopadesátéšesté, ale prostě a jednoduše vybírám barvy, které se hodí k mému barevnému typu. To mi, mimo jiné, zaručí variabilitu při kombinování.

Padesátkové šaty. Opět zvýrazňují pas a schovaj nějaký ten fald.

Boty na klínu / širokém podpatku. Pro mě ideální, jelikož jsem prcek, takže přidám pár cenťáků a navíc nejsou tak nepohodlné, jako jehly, že jo. Ideální výška - 7 cm.


Na následující koláži je pár příkladů toho, na co byste mohli narazit u mě v šatníku :-)




No a nakonec by mě zajímalo, jaký názor na to, co by nemělo nikomu v šatníku chybět máte vy?



6 komentářů:

Děkuji za všechny komentáře! Není pro autora lepší odměny, než vidět odezvu čtenářů.
Pozn.: Komentáře obsahující pozvánku do soutěže budou mazány. Je to jediné pravidlo, tak ho prosím respektujte.

  1. Za mě velký souhlas. Jen boty na podpatku jsou pro mě boj. Vímže bych je vlastně nosit měla a sluší mi, jenže jsou tak nepohodlné! Trenčkot mě zatím žádný nezaujal, ale křiváky miluju.
    Markéta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mě byly dříve podpatky taky utrpení. Nosím je hlavně na podzim, protože to už můžu vytáhnout nějaké na zip nebo na šněrování, takže nekloužou z nohy. No a taky beru takové, co mají hodně široký podpatek nebo jsou na klínu - chodí se na nich mnohem lépe než na jehlách.

      Vymazat
  2. víceméně souhlasím, ale ráda se řídím i podle momentálních trendů :) jsem k tomu hodně náchylná, prvně se mi to třeba nelíbí, ale pak to vidím všude kolem sebe a taky si to zamiluju - hrozná mainstream ovčí vlastnost, jsem si toho vědoma :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to mám úplně stejně. Holt musíš odolat a připomenout si, proč se ti to prvně nelíbilo :-)

      Vymazat
  3. Tak podpatky bohužl nemůžu, měřím 178 cm, takže nepřipadá v úvahu :). A jinak padesátkové šaty mi přijdou jak na karneval, ty bych na sebe nevzala nikdy, jedině na ten karneval, totéž áčkové sukně do pasu, vypadá to prostě jako nějaký kosým jen tak ze srandy, ne oblečení. Ale souhlasím s koženou bundou, balerínami, keckami...přidala bych ještě bílou klasickou košili.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak to já, kdybych měřila tolik, tak bych se podpatků taky zbavila :-) S těma áčkovýma sukněma je to těžký... když vidím, jak internet zaplavujou fotky áčkových sukní, nařasených skoro kolmo k tělu, tak chápu vlnu nevole, ale pokud má pěkně splývavý materiál, nemá podšívku a má střízlivou barvu, tak se hodí naprosto ke všemu, to mi nikdo nerozmluví :-) Chápu, že padesátkové šaty nejsou pro každého, to je čistě moje úchylka :-)
      Jinak košili jsem tam zahrnula, jen netrvám na bílé barvě, protože třeba já se v bílé moc necítím. Hlavní prostě je, cítit se v oblečení dobře a nenutit se do něčeho, v čem se tak prostě necítíme :-)

      Vymazat